Již více než 200 let je na severním svahu břehu Prostředního rybníka v blízkosti obce Lednice nalevo od silnice do Valtic situována půvabná klasicistní jednopatrová stavba Rybničního zámečku. Jeho jižní průčelí je opatřeno předsunutým rizalitem s trojúhelníkovitým štítem vyzdobeným motivem harfy obklopené květinovými ornamenty. Místnosti prvního patra jsou vybaveny francouzskými okny, ze kterých je nádherný výhled do okolní krajiny, na Apollonův chrám (zámeček Apollo) i na protilehlý chrám Tří Grácií a Nový dvůr.
V jižní části prvního patra se nachází slavnostní sál, bohatě prosvětlený pěti okny. Ze středního francouzského okna na jižním průčelí lze vstoupit na balkon nesený předsunutým hlavním vchodem. V severní části prvního patra se dále nacházejí dva rohové salonky (společenský na východní straně a lovecký na západní straně). První patro je s přízemím zámku spojeno schodišťovou halou s točitým kamenným pískovcovým schodištěm, opatřeným kovaným zábradlím. Přirozené osvětlení schodiště poskytuje vysoké okno v severní stěně. V prvním patře schodiště vybíhá do podesty, z níž vedou troje dveře: střední do slavnostního sálu, bočními dveřmi se vstupuje do salonků. Místnosti prvního patra, prostor schodiště, haly i chodby v přízemí jsou vyzdobeny iluzivní malbou. Podlahy vstupní chodby, spojovacích chodeb v přízemí i podesty jsou opatřeny mramorovou dlažbou. Podlahy místností 1. patra jsou kryty parketami. V přízemí budovy se nacházejí dva komfortní apartmány tvořené rohovými pokoji s kuchyňskými kouty, koupelnami a předsíněmi, je zde též sociální zázemí pro ostatní prostory zámečku. V podzemí jsou klenuté sklepní prostory, přístupné schodištěm vedoucím ze schodišťové haly.
Rybniční zámeček dal postavit v letech 1814 -- 1816 kníže Jan I. Josef z Liechtensteinu, který proslul mimořádnou stavitelskou aktivitou. Zámeček je dílem známého vídeňského architekta Josefa Kornhäusela (*1782, †1860) a tvoří součást souboru reprezentativních tzv. Nádherných staveb (Prunkbauten) lednicko-valtického areálu, zapsaného do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Budova sloužila původně jako obydlí hajného a jeho prostory šlechta příležitostně využívala při přípravách na lovy ptactva a ryb, později v přízemí zámečku bydlel knížecí zahradník.
Pozoruhodné je, že Rybniční zámeček slouží již od dvacátých let dvacátého století až do současnosti takřka nepřetržitě potřebám vysokého školství.
Zřízení nových českých vysokých škol v letech 1918-1919 a založení brněnské Biologické společnosti v Brně umožnily uskutečnit dlouhodobý záměr prof. Emila Bayera, ředitele zoologického ústavu Vysoké školy zemědělské v Brně, zřídit na Moravě biologickou výzkumnou stanici. Zamýšlenému projektu vyšel vstříc majitel lednicko-břeclavsko-valtického panství Jan II. z Liechtensteinu, který pronajal prof. Bayerovi Rybniční zámeček a část jeho inventáře. Zároveň dal souhlas k přírodovědeckému výzkumu lednicko-valtických rybníků, jakož i tamní mimořádně cenné fauny a flóry.
Po ukončení činnosti biologické výzkumné stanice předala v roce 1971 katedra rybářství a hydrobiologie Rybniční zámeček do užívání a správy Lesnické fakultě VŠZ v Brně. Lesnická fakulta vybudovala v Rybničním zámečku ornitologickou expozici. Expozice ptactva byla v prostorách Rybničního zámečku instalována tři desítky let a byla zrušena po roce 2001.
Rybniční zámeček je v současnosti ve vlastnictví Mendelovy univerzity v Brně a od roku 2002 je v přímé správě jejího rektorátu.
Reprezentační prostory zámečku byly vybaveny stylovým mobiliářem, v přízemí byly obnoveny dva komfortní apartmány, z nichž východní je zařízen ve stylu Ludvíka XVI., a sklepení je vybaveno pro využití jako jídelna. Reprezentační i obytné prostory Rybničního zámečku lze celoročně využít ke konání nejrůznějších pracovních, společenských a kulturních akcí (porady, semináře, akce k životním a jiným jubileím, výstavy, koncerty, apod.). Oblíbeným se zámeček stal pro pořádání svatebních obřadů. Zámeček je pravidelně dvakrát ročně zpřístupňován veřejnosti u příležitosti Velikonočních a Vánočních svátků. Zejména v letní sezóně je hojně navštěvován turisty a cykloturisty. Od dubna 2011 je zařazen mezi turistická známková místa a má přidělenu turistickou známku č. 428.
Max. kapacita loveckého salonku činí 6 osob, dámského salonku 4 osoby, slavnostního sálu dle prostorového uspořádání cca 30 osob, sklepního prostoru cca 30 osob. Vzhledem k omezeným prostorovým kapacitám zámečku a v zájmu ochrany tohoto památkově chráněného objektu nelze připustit navýšení počtu osob nad uvedené limity. Dále nelze z důvodu omezené únosnosti stropu provozovat tanec v prostorách 2. NP. Při konání akcí je nutno respektovat pokyny správce zámečku. Apartmány v přízemí zámečku mohou být využity k pracovnímu i rekreačnímu ubytování, a to až do celkového počtu 7 osob.
Zajímavostí je, že v půdních prostorách zámečku již několik desetiletí přebývá početná kolonie chráněného netopýra brvitého. V létě roku 2013 byl odhadnut její aktuální počet na 700 jedinců.
